40 knih

Pilný čtenář postupně nachází stále více a více knih, které může doporučit nejen známým, jejichž vkus zná, ale komukoli. Knihy, které jsou kvalitní a mohou takříkajíc každému něco dát. Ale které zároveň nejsou svým stylem či tématem natolik vzdáleny veřejnému vkusu. Nebo jsou, a zároveň dosahují takových kvalit, že je musí člověk doporučovat a šířit, bez ohledu na (nebo možná "i pro") jejich specifitu. Já jsem zatím došel k biblickému číslu čtyřicet, a rozhodl se svůj seznam vyvěsit veřejně. Cílem takového seznamu není, aby byl za každou cenu objektivní, ani aby rozpitval dílo do mrtě, ani aby zanechal stejný umělecký dojem jako knihy v něm obsažené. Má pouze doporučit, inspirovat a dát pár tipů těm, co hledají nějaké to "čtivo." Nuže tedy, já doporučuji:

1.      Herman Malville: Bílá velryba

Velice romantická kniha. Romantická ve smyslu vhledu do srdce člověka. Do srdce naplněného touhou, snem, který dává smysl, a který člověka žene…kupředu? Román, který nahlíží mezi lovce velryb, a nachází tam tolik tolerance a přátelství jako nikde jinde. A zároveň ukazující, že ani tato společnost nemůže obstát v souboji s přírodou.

„Říkejte mi Izmael.“

2.      Terry Pratchett: Malí bohové

Podivuhodná fantasy, která své fantastičnosti plně využívá. Převrací realitu úplně naruby, aby ji tím plně ukázala. V žánru náboženské satiry nachází nové cesty jak vzbudit úsměv, i staronové pohledy na vztah víry a všeho ostatního, stejně jako ostatních věcí mezi sebou. A mezitím, či spíše v průběhu toho, najdete originální příběh a mnoho nesatirického, ale velmi inteligentního až moudrého humoru.

„Nejrozumnější člověk, kterého jsem v tomto roce potkal, žije v poušti na vysokém kůlu.“

3.      Graham Greene: Honorární konzul

Příběh jihoamerických partyzánů, kteří udělali školáckou chybu, jež musí stát životy. Prázdno malé chýše ve slumu a vědomí nevyhnutelně špatného konce nutí zvláštní skupinu lidí mluvit o věcech, které obvykle držíme zavřené v mysli a vyslovovat věci, které obvykle ani nechceme vyslovit. A přesto je kniha napínavá, složité myšlenky umožňují čtenáři nahlédnout až do nejhlubších koutů mysli postav, zatímco trne, který ze všech možných špatných konců se uskuteční.

„Se smrtí na jazyku mluví živí.“

4.      Umberto Eco: Jméno růže

Detektivka, která má ze svého žánru tak málo, že se jiné nepodobá. Možná jediná detektivka, jejíž součástí je i teologie, a zároveň nesklouzává k mystickým berličkám, právě naopak. S hrdinou, který by mohl být středověkým Sherlockem Holmesem, kdyby se mu v něčem podobal. Román postmoderní ne tím, že nepatří nikam, ale že patří všude. A všude je nevídaný.

„Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenesmus.“

5.      Ray Bradbury: 451° Fahrenheita

Dystopická vize o světě bez kultury, obsahující tolik prvků součastného, tolik reálných prvků masové kultury a virtualizace života, která mrazí a to trvale. A když se navíc v druhé polovině změní příběh na divoký hon, napětí je až nesnesitelné. Čtenář je pak vysloveně vděčný za zpomalení a malou naději. Jen se musí rozhodnout, jestli je to naděje pro hrdinu, nebo pro něj.

„Možná je lepší nedívat se pravdě do očí, jen se bavit. Já nevím“

6.      Karel Kryl: Texty písní

Tak trochu to není kniha, protože s dílem krále českého protestsongu se všichni setkávají formou nahrávek a videí, když už to nejde naživo. Ovšem ani „zmrazená“ forma knihy, která dává čtenáři právo na vlastní tempo (které posluchač nemá) má své klady. Ubere sice na celkové atmosféře, zato dá větší šanci vyniknout detailům. A tyto písně mají dost detailů, jež stojí za pozornost. Ať už osobité písně milostné, nebo protestsongy, jež svou alegoričností překračují původní, konkrétní cíle (ať už z řad KSČ, nebo jejích nástupců) a stávají se nadčasovými.

„A s hubou rozmlácenou, dnes zůstali jsme němí. Ne. Nejsme na kolenou… Ryjeme držkou v zemi.“

7.      Graham Greene: Monsignore Quichotte

Dva dobří přátelé naloží do auta pár lahví vína, trochu sýra a nějaké klobásy a vyrazí na dlouhý výlet po rodném Španělsku. Ale protože jsou to katolický kněz a komunistický starosta, týkají se jejich rozhovory u vína témat, která se na takovýchto výletech běžně neřeší. A nad příhodami komickými mají převahu příhody takříkajíc „k zamyšlení.“ A příběh, který momenty ze Španělska krátce po smrti diktátora Franca roubuje na cervatovskou, donkichotskou linii, nevyhnutelně spěje ke konci, jenž rozhodně není k smíchu.

„Dejte si ještě vodku. Je z Polska. Z katolické země.“

8.      Joseph Heller: Hlava XXII.

Humoristicko-válečný román z vojenské základny. Z doby války, z absurdního bezčasí. Vše je absurdní. Absurdní je titulní Hlava XXII. Vojenského řádu, absurdní jsou rozhodnutí velitelů, absurdní je celý život na základně, kde smrt je každodenní běžnou věcí. A absurdní je situace, kde to nejstatečnější, co může člověk udělat, je zachovat se jako zbabělec.

„Je to nejmocnější člověk v této vojenské oblasti. Pracuje v telefonní ústředně a má přístup k rozmnožovačce.“

9.      Karel Havlíček Borovský: Básně a epigramy

Souhrnné dílo jednoho z nejlepších českých básníků, a v oblasti satiry určitě nejlepšího. Jehož poezie, ač útočná a zaměřená na společnost a poměry své doby, neztratila ani po 150 letech ze své údernosti a mnohá tehdejší témata se přenesla i do současnosti. A ta ostatní se mnohdy zdají mnohem méně vzdálená.

„České slovesnosti osud pouta kuje. Cenzura ji tiskne, tiskař cenzuruje.“

10.  Graham Greene: Vyhaslý případ

Ateistický román od autora, jenž se proslavil katolictvím. Patrně k vlastní nelibosti. Tento román totiž naplnil tvrdou kritikou církve, mimo jiné i za to, že si nárokuje umělecká díla pro sebe. A za mnoho jiných věcí, od přístupu k sexualitě po přístupu k dobru. Ovšem nejtvrdší kritiku si nevysloužila instituce katolické církve, nýbrž ti, kteří se na ni dovolávají při každé příležitosti a své jednání proti přirozené morálce a zdravému rozumu omlouvají teologií.

„Lidé se modlili ve vězení, i v hliněných dírách. Jenom měšťáci se potřebují modlit v příjemném prostředí.“

11.  Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za Světové války

Satirický válečný román, který víc než samotnou válku zesměšňuje Rakousko-Uherskou společnost s jejími sobeckými a omezenými figurkami. Válka zuří spíše v pozadí a nechává malé, karikaturní postavy, aby projevily tyto své slabiny. Ještě mocnějším katalyzátorem je ovšem hlavní hrdina. Dobrý voják Švejk, který z hlouposti, či ze skvěle zamaskované inteligence, dělá vždy přesně to, co se po něm chce, a nikdy to, co se od něj očekává.

„Tak nám zabili Ferdinanda.“

12.  Graham Greene: Tichý Američan

Román z první (francouzské) války ve Vietnamu. Román, který staví vedle sebe idealistu, s vizí, jak zachránit svět a cynika, který chce zůstat neutrální. A je víc než překvapivé, komu nakonec dají události za pravdu. A už méně je překvapivé, že to je ve skutečnosti mnohem složitější a věci zkrátka nejsou takové, jak se většinou jeví. Včetně vítězství.

„Měl jsem pravdu, pokud šlo o fakta. Ale neměl on také pravdu při svém mládí a omylech?“

13.  George Orwell: Farma zvířat

Krutá alegorie, která až děsivě věrně zobrazuje hrůzy stalinismu. Nejen všudypřítomný strach, neuvěřitelnou krutost nejen vůči všem odpůrcům, ale i proti příznivcům. Nejen využívání krátké paměti a přepisování minulosti. Nejen propaganda líbivých hesel a přepisování současnosti. Ale především onu příliš rychlou a nenápadnou cestu, jakou se ideje, které měly všem pomoci k lepší budoucnosti, mění na nejmocnější zbraň tyranie a útlaku.

„Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“

14.  Josef Škvorecký: Mirákl

Román inspirovaný Číhožďským zázrakem, ovšem jen volně, aby mohl autor dát, nebo možná nedat vlastní odpověď. Tento příběh je ovšem jen vodítkem v roztříštěném vyprávění, které popisuje dobu padesátých let, pražského jara i pozdější. Je to však popis osobitý, neboť není vyprávěn s dějepisářskou plošností, ale v zorném úhlu autorova alter ega, Daniela Dannyho Smiřického.

„Jednoduše. Byl to zázrak.“

15.  Oscar Wilde: Obraz Doriána Graye

Moderní román o kráse a dobru. Román plný mnoha cynických postav a myšlenek, ale ve výsledku se stavějící na stranu svědomí. Román ovlivněný autorovou homosexualitou, zejména ve zdůraznění ideálu mužské krásy. Ovšem také jeho mimořádnými schopnostmi bomnotisty.

„Každý portrét, který namaloval cit, je portrétem portrétisty, a ne modelu.“

16.  Art Spiegelman: Maus

Komiks o holocaustu. Dílo už svým tématem velmi zvláštní. Pracuje s grafickou analogií, kdy jsou němcům nakresleny hlavy koček a židům hlavy myší. Toto ztvárnění neoslabuje zobrazované hrůzy, ale naopak brání tomu, aby je oslaboval pocit mnohokrát viděného. Komiks nezapomíná ani na problém těch co přežili, podivné návyky, které rozhodly o přežití, ale na svobodě přestaly být výhodou a staly se těžko pochopitelným podivínstvím. Ústřední „postavou“ je autorův otec, na němž je i pod myší hlavou vidět, že prošel nepředstavitelným.

„A jediná cesta odsud pro nás všechny vede skrz tamty komíny.“

17.  Petr Bezruč: Slezské písně

Nejvýznamnější literární dílo Moravskoslezského kraje. Dílo pevně zakotvené v regionu i době, ať už po stránce jazykové, či obsahové. Skrze symboliku odráží nelehké poměry kraje a doby a přidává vizi řešení. A mezi tím se proplétá intimní lyrika nešťastného spisovatele, neméně účinná.

„Přijde den, zúčtujem spolu.“

18.  John Ronald Ruel Tolkien: Pán prstenů

Základní kámen moderní fantasy. Středozemě je věrohodný fantastický svět, s vlastní historií, mytologií, jazyky, politikou. A tyto věci nejsou jen pozadím, projekční plochou. Ovlivňují životy hrdinů, a jsou ovlivňovány jejich činy. A to aniž by se příběh stal rozvláčným, ztratil jiskru či oblouk.

„Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže. Jeden všechny přivede, do temnoty sváže.“

19.  Miloš Urban: Stín katedrály

Magická detektivka plná tajných nauk, symboliky a magie místa. Přesněji tedy Svatovítské katedrály. Ostrý kontrast dvou vypravěčů. Podivína ovládaného vlastní mánií a podivnou estetikou a „obyčejné“, těmito věcmi takřka nedotknuté policistky. A to ve spojení s místy až hororovou atmosférou.

"Vstupujeme-li do katedrály, vstupujeme do jiné reality."

20.  Zdeněk Jirotka: Saturnin

Skvělá ukázka tzv. anglického humoru, ovšem v českých reáliích (a tedy důkaz, že ve skutečnosti humor nezná hranic). Kniha o zábavných, zvláštních, a přitom povětšinou uvěřitelných postavách, které prožívají zábavné (někdy spíše pro nezúčastněného, tedy čtenáře), zvláštní a přitom povětšinou uvěřitelné události.

„Jen tak si mohu vysvětlit, že mě několik známých dam v kavárně požádalo, abych jim vyprávěl, jak jsem zabil žraloka stativem fotografického aparátu.“

21.  Terry Pratchett: Buch!

Zábavná fantasy, která v jednoduché a zábavné alegorii nastavuje světu zrcadlo, ovšem zrcadlo pouťově pokřivené. V knize se nacházejí témata typu fungování multikulturní společnosti a etnické konflikty, ovšem autor si z nich, a také všeho ostatního, dělá hlavně legraci. Velice chytrou legraci.

„Jsme úplně nahé, po kolena v blátě a chystáme se porvat. Mohly bychom vydělat majlant.“

22.  Bill Bryson: Stručná historie téměř všeho

Toto je populárně naučná kniha, ale zaslouží si uvedení, neboť má mnoho kvalit. Je pochopitelná, obsáhlá, zajímavá. Obsahuje jak vědecké poznatky, tak cesty k nim, jakož i životopisy významných vědců. Odkazuje i k méně známým událostem a tematicky se dotýká téměř všeho.

„Tohle je jejich planeta. Jsme tady, protože nám to dovolily.“

23.  Issac Asimov: Nadace

Jedna s mála sci-fi, která kromě technologického a přírodovědného rozvoje zobrazuje i rozvoj společenský a společenskovědní. Přestože základním principem je (hlavně ze začátku) predestinace, kdy je všechno dáno, v knize je dost překvapení. Hlavně když se ukáže, že to tak vlastně není.

„Galaktická říše-to bylo dvanáct zemědělských světů.“

24.  John Kenedy Toole: Spolčení hlupců

Kritická kniha, která zobrazila všechny společenské vrstvové země a doby, aniž by měla jedinou inteligentní a zároveň sympatickou postavu, většina není ani jedno ani druhé. Vskutku, přestože většina postav může být se situací na konci spokojena, čtenář nemá pocit happyendu. Je to jen vítězství hlupců.

„Renesanci a osvícenství můžete vynechat.“

25.  John Wyndham: Den trifidů

Děsivá postkatastrofická sci-fi. O křehkosti lidí, jimi vybudovaného světa, a především o tom, kdo je ta největší hrozba. Ale také, že na stejném místě občas najdeme trochu naděje. To vše ovšem jen v pozadí, v popředí se drží vize zmrzačeného světa a příběh těch pár, co vyvázli. A samozřejmě chodící rostliny.

„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“

26.  Karel Čapek: Válka s mloky

Významná kniha humanistické sci-fi, od autora, který předtím i potom ukázal, že má upřímný strach z toho, kam můžou nové objevy dovést lidstvo s tolika chybami. Ale zároveň od novináře a fejetonisty, který si je schopný všímat stejně dobře věcí malých, jako velkých. A jen z těch malých může mít radost, a ani z těch ne často.

„Myslím, že papež má na dveřích napsáno prostě Pius, a Bůh už nemá vůbec žádnou cedulku, protože každý musí poznat, kde bydlí.“

27.  Jules Verne: Ocelové město

Typická verneovka. Plná techniky, někdy reálné, někdy smyšlené. S hrdinou vnitřně silným, ale jehož možnosti jsou omezené. Ale který se může vždy spolehnout na svůj důvtip a znalosti. Konkrétně Ocelové město je plné francouzského vlastenectví, a namířeno proti militaristickému Německu. Ovšem to se současného čtenáře ve zcela jiné politické situaci dotkne méně, než jednoduchý, ale zajímavý příběh.

„Tak pojďte, a podívejte se, jestli mně, Schultzemu, chybí vynalézavost!“

28.  Isaac Asimov: Ani sami bohové

Román ze skutečně výjimečného prostředí a zároveň literární polemika s humanistickou sci-fi. První díl nastavil situaci v jejím duchu, aby ji třetí díl rozuzlil způsobem pro ni nevídaným. A mezi tyto části je vložen díl druhý, odehrávající se v jiném vesmíru, se zcela jinými fyzikálními zákony a nepředstavitelnými formami života. A tamní zápletka se tak trochu týká rozmnožování.

„Sex je víc než gymnastika.“

29.  Christ Priestley: Příšerné příběhy strýce Montaguea

Hororové příběhy pro děti. Ne ve smyslu krotkých duchařských příběhů pro děti, ale skutečný horor, navazující na E. A. Poa. Ovšem s hrdiny, kterým nebylo ani 15 let. O to jsou děsivější. Tyto příběhy dovedou zrychlit tep víc, než mnohé horory pro dospělé.

„Nelez tam.“

30.  Robert Anson Heinlein: Job

Tato kniha vlastně nezesměšňuje americký náboženský fanatismus. On se zesměšňuje sám, a autor mu jen trochu pomáhá. Hlavní hrdina cestuje mezi paralelními vesmíry, nachází trošku odlišné kultury, i lásku, kterou ve svém prostředí poznat nemohl. Ovšem pořád zůstává tím, kým je a teprve ke konci ho potká pár překvapení.

„Jeden nebeský dům je úžasný, po padesáti si člověk zvykne a řada šedesáti tisíc nebeských domů je už jenom nudná.“

31.  Douglas Adams: Stopařův průvodce galaxií

Parodie na veškeré space opery, plné bláznivého humoru, a nápadů, které lze označit za v dobrém smyslu šílené. Už to, že série nese podtitul „trilogie v pěti dílech“ má vysokou vypovídací hodnotu. Hlavní hrdina (a s ním i čtenář) má možnost poznat, že obyvatelé galaxie jednají a žijí zvláštně a nerozumně. Stejně jako lidé na zemi, jen v trochu větším měřítku.

„Odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec je…42.“

32.  Jerome Klapka Jerome: Tři muži ve člunu

Humoristická kniha, zachycující Anglii konce 19. Století, jakou by si ji lidé chtěli pamatovat, a jak vystupuje pouze v humoreskách své doby, i časů pozdějších. Vyprávění muže z vyšší střední, o výletu s kamarády po Temži. Vyprávění plné historek, starých i nových, a drobných vtipných popisů a úvažek, které se týkají věcí, na které narazil na cestě ve člunu, či ve své paměti.

„Mám velice rád práci. Dokážu sedět celé hodiny a dívat se na ni.“

33.  René Gosciny: Malý Mikuláš

Klasika dětské literatury. Příhody malého Mikuláše, vyprávěné jeho nevinným dětským pohledem, odehrávající se mezi kamarády, ve škole i doma, plné klukovských lumpáren a rvaček by měly pobavit každého, kdo je či kdysi byl kluk. A v nemenší míře ty, co klukem nejsou, ani nebyly.

„Tam nejsou kovbojové? A tomu říkáte hra? To bude otrava.“

34.  Daniel Defoe: Robinson Crusoe

Spojení toho nejlepšího ze tří směrů Evropské literatury. Osvícený hrdina, inteligentní, který se nevzdává, zaobírá se více věcmi kolem sebe než sebou samým. Romantický příběh trosečníka, bojujícího s lidojedy a piráty. Realistické prostředí popsané s přesností učebnice vyvolávající pocit skutečnosti.

„Nemohl bych říct, že jsem cokoli postrádal, krom lidské společnosti.“

35.  Bram Stocker: Dracula

Klasika světového hororu. První upíří román, který ovlivnil zobrazení této nestvůry téměř ve všech pozdějších románech i jiných formách umění. A to zcela právem, neboť je to kniha děsivá a zároveň s dostatkem prostoru pro vytvoření vztahu k postavám.

„On mi sám říkal, že by raději do pekla, protože jeho máma je tak zbožná, že se dostane do nebe, a on by nechtěl být tam, kde je ona.“

36.  Oscar Wilde: Lady Fuckingham

Přítomnost tohoto pornografického textu může být pro mnohé nemilé. Ovšem Oscar Wilde je skutečným mistrem svého řemesla. Vytváří sled nestydatostí, který je obsáhlý a pestrý, aniž by sklouzával k vysloveným deviacím. Místy se mu dokonce daří vytvářet iluzi děje. Hlavní hrdinka, je jak jinak, plně ovládaná svou mánií, ale vyjma projevů sexuality je dosti typickou příslušnicí své vrstvy. Manipulativní, intrikující a nesmírně znuděná.

„Jsem tak zesláblá, že ani neudržím pero v ruce…“

37.  Francois Villon: Závěť

Nejvýznamnější dílo prvního z prokletých básníků. Dílo, které nezapře, že ho napsal pobuda a lupič. Ale také člověk, který se občas pohyboval i u místních šlechtických dvorů. Nabízí tedy zajímavé srovnání. A výsledkem je výsměch mnohým a mnohému, obhajoba lidí u dna, byť ani tito tu nejsou nijak idealizováni.

„Nuzota z lidí lotry činí, a vlky z lesů žene hlad.“

38.  Terry Pratchett: Zajímavé časy

Tak trochu politická fantasy. O střetu kultur, o nadvládě, krutosti, revolucích. Ale především velká legrace. Kniha je plná slovních hříček, kulturních narážek, satirických šlehů. A také nejrůznějších podivností, typických pro autora a jeho podivný fantasy svět.

„Svoboda dává člověku jedno z nejzákladnějších lidských práv. Právo zemřít hladem.“

39.  Isaac Asimov: Já robot

Soubor sci-fi povídek, postavených na třech zákonech robotiky. Autor dokázal vytvořit dost zápletek, vycházející z těchto zdánlivě jednoduchých a jasných pravidel. Ale naopak jejich obecnost a jednoduchost vede často k nejasnostem a problémům technickým či obecným.

„Robot nesmí ublížit člověku, ani svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo.“

40. Arthur Conan Doyle: Návrat Sherlocka Holmese

Kniha s nejlepším z detektivů. Představovat Sherlocka Holmese, ať už jeho metody či podivínství, by bylo zcela zbytečné. Stejně zbytečné by bylo rozpitvávat literární styl A. C. Doyla. Jejich věhlas je mimořádný, a vlastně není vůbec překvapivé, že si fanoušci vynutili návrat svého oblíbeného hrdiny.

„Tohle je ta druhá nejzajímavější věc, co jsem dnes viděl.“