O krysařích
Minule Andrea něco slíbila velkému množství lidí. A tentokrát se přesvědčíme, že jí nedělá žádný problém svému slovu dostát. Zvlášť když po jejím boku stojí ten správný společník.
Farmář se tvářil nasupeně. Nikoho neočekával, a na nezvané návštěvy se nasupil vždy. Obzvláště když suverénně bušili na hlavní dveře. Obvykle to znamenalo, že musí doplatit nějaké daně, na které zapomněl, a tučné penále k tomu. Mladý pár na prahu na výběrčí daní nevypadal, ale jejich ponuré černé šaty nevěstily nic dobrého.
„Kdo umřel?“
„Nevíme o nikom,“ zazubila se ona, „nechtěl byste se zbavit krys, potkanů, myší, rejsků a podobné havěti?“
Farmáře napadlo, že tihle hosté mu nic zlého nenesou, ale zůstal obezřetný.
„Což o to, neurazilo by mne, kdyby ty potvory odtáhly jinam, klidně i do věčných lovišť. Ale taky co by to stálo?“
„Vzali bychom si trakař zeleniny, dva, nebo raději tři džbány vody a košík lískových oříšků,“ vypočítával ten mladík.
Farmář se zamračil, ti dva mu evidentně hodlají odvézt všechnu zeleninu ze zahrady. Na druhou stranu, hlodavci páchali větší škody, takže by se to asi vyplatilo. Pokusil se smlouvat, ale dvojice měla evidentně jasno v tom, co za své služby chce. Jestli prý nemá zájem, stačí to říct, nabídnou to sousedovi. Sebejistota sedláka přesvědčila, ale trval na tom, že neplatí předem. Dostalo se mu odpovědi, že o se po něm vůbec nechce. Tak si plácli.
Pár měl nezvyklou deratizační metodu. Otevřeli bránu, ona se opřela o sloupek a vytáhla lesklou hůlku. On se postavil doprostřed dvora a něco nesrozumitelného vykřikoval. A pak to začalo. Hlodavci se hrnuli odevšad. Z domu i stájí, ze sýpky i z polí, ze zahrady i z chléva. Chvíli jim trvalo, než se shromáždily, statek patřil k těm menším, leč pořád zabíral kus země, a myší nohy dělají jen malé krůčky. Ale když se to všechno zastavilo před mladíkem, farmář nepochyboval, že žádná nechybí. Ten potulný mág podivnému stádu poručil a ono spořádaně vykročilo z vrat. Když procházelo, dívka mávala ležérně hůlkou a hlodavci se měnili koně a lidi, kteří je vedli. Nejprve v plnokrevníky knížecích kočárů a zdobené lokaje, později obyčejné koně a chlapíky oblečené jako sám statkář, a na závěr v hornické herky a umazané nádeníky. Farmář nevěřil svým očím a čelist mu poklesla. Navykl si se s různými potulnými pracovníky, dráteníky a podobně handrkovat se o odměně za už odvedenou práci. Ale dnes mu to ani nepřišlo na mysl. Jestli umí měnit myši v lidi, mohou to zvládnout i obráceně. Kdyby si krom zeleniny naložili i pytle s obilím, nábytek, nebo i některého z nádeníků či nějakou děvečku, on by se neodvážil protestovat. Ti čarodějové toho ovšem nezneužili. Naplnili si tři džbány, nechali si nasypat košík oříšků, a on to udělal vrchovatě. Pak se dali do nakládání zeleniny. Nejprve tři velké dýně, polovina letošní úrody. Pak tři okurky, to už tak nebolelo. Poprosili o košík, ať se jim nerozmačkají rajčata. Vyhověl jim, a oni do něj vložili tři červené koule a tři bílé hlavičky česneku. Když sbírali trojici žlutých paprik, všimli si rostlinky lilku s jejími černými plody.
„Tuhle zeleninu neznám.“
„Vzácnost, kterou jsem sehnal za spoustu peněz a se spoustou štěstí,“ informoval je prosebným hlasem. Dívka si jeden uřízla. Pak vzala do jedné ruky dva džbány, do druhé džbán a košík, její společník se opřel do trakaře a následováni svou kavalérií odešli.
Na louce zamávala čarodějka Andrea nad oříšky hůlkou a každé z urozených dívek podala jeden. Tři v něm našly rudé šaty s rubíny, tři zelené se smaragdy, tři zlaté s penízky, tři bílé s diamanty a tři oranžové s granáty. Pak hůlku strčila do všech tří džbánů a vyzvala šlechtice, aby se opláchli. Najednou se svým oděním hodili do páru ke svým dívkám. Pak Andrea proměnila zeleninu v kočáry. Sluhové do nich zapřahali koně a zaujali místa na kozlíku a vzadu za kočárem. Muzikanti naložili na nákladní koně všechny nástroje a jejich kolegyně mezitím vyloupaly ze zbytku oříšků vzácné šaty. Ty rovněž putovaly na nákladní koně. Pak se hudebníci obou pohlaví vyšvihli na jízdní koně, honorace nastoupila do kočárů a procesí vyrazilo k hradu. Zastavili u jednoho statku a nechali tam trakař, dva košíky a tři džbány. Potom už se nikde nezdržovali.
No ano, Andrea se konečně vrací domů. Něco si o jejím návratu povíme, protože i z něj vzejde ledasco zajímavého. Ale až zítra. Dobrou noc
Michael Kolařík
Tři sezóny v chmelu
Potřetí v řadě jsem se jako bezvýznamný brigádník zúčastnil sklizně chmele v obci T. Protože příští rok už nejspíš nepojedu, považuji to za dobrou příležitost sepsat své zkušenosti a dojmy z těchto akcí.
Michael Kolařík
O králi a čarodějce
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl čtrnáctý Když jsme naše vyprávění o princezně Andree naposled přerušili, zbýval z její anabáze už jen malý kousek. Ale ani návrat domů nemusí proběhnout tak hladce, jak doufá.
Michael Kolařík
O třech sudičkách
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl dvanáctý Pokud si někdo myslel, že když Andrea vjela konečně do civilizace a mezi lidi, stane se její návrat příjemným a bezpečným, mýlil se. V tomto příběhu se postaví tomu, čemu se odváží postavit málokdo. Vlastnímu osudu.
Michael Kolařík
O Bělince a Růžence
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl jedenáctý Ve stavení, které objevila Andrea v lese, žili čerti. V těch, která objeví mimo les, žijí lidé. Ale i ti mohou přivést princeznu do velkého nebezpečí.
Michael Kolařík
O čertovském mlýnu
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl desátý I v pustém lese, kterým Andrea projíždí už od minula, můžete narazit na nějaké to stavení. Ale s jeho obyvateli nebývá obvykle snadné pořízení.
Michael Kolařík
O pětihlavém drakovi
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl devátý Po setkání s věčným sněhem se Andrea dostala do příjemnějšího podnebí. Ale v takovém prostředí se líbí i mnohým velmi nebezpečným tvorům.
Michael Kolařík
O sněhové královně
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl osmý Andrea minule ukončila bloudění, a cestuje po silnici jako každý civilizovaný člověk. To ovšem rozhodně neznamená, že ji nepotkají různé problémy a komplikace.
Michael Kolařík
O Šípkové růžence
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl sedmý Na zámek obrostlý růžemi nenarazíte uprostřed lesů každý den. Když se to Andree na konci našeho dosavadního povídání poštěstilo, nemohla ho nechat bez povšimnutí.
Michael Kolařík
O labutím jezeru
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl šestý Voda poslouží často při bloudění v lese jako skvělá orientační pomůcka. Ale nese s sebou i několik rizik. O tom se spolu s Andreou přesvědčíte v dnešní pohádce.
Michael Kolařík
O Sněhurce a sedmi trpaslících
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl pátý V předchozím povídání našla princezna Andrea v lese chaloupku. V následujícím nalezne i její svérázné obyvatele a obyvatelku.
Michael Kolařík
O dívce ve věži
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl čtvrtý Posledně Andrea zahlédla černou věž, a vám jistě došlo, že v dnešním příběhu si ji prohlédne mnohem lépe a důkladněji.
Michael Kolařík
O mluvícím hadu
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl třetí V předešlé pohádce jsme se dozvěděli mimo jiné o tom, jak Andrea našla mluvícího hada, a jak mu zmizela z očí. Dnes se dovíme, jaké následky to přineslo.
Michael Kolařík
O černokněžníkovi
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl druhý Minule jsme si poslechli, co princezna Andrea pověděla svým nápadníkům, teď si poslechneme, co jí potkalo poté.
Michael Kolařík
O svéhlavé princezně
Řetěz pohádek princezny Andrey, díl prvý Jako první si povíme příběh o tom, jak si jedna královská dcera měla najít ženicha, a jestli se jí to povedlo.
Michael Kolařík
40 knih
Pilný čtenář postupně nachází stále více a více knih, které může doporučit nejen známým, jejichž vkus zná, ale komukoli. Knihy, které jsou kvalitní a mohou takříkajíc každému něco dát. Ale které zároveň nejsou svým stylem či tématem natolik vzdáleny veřejnému vkusu. Nebo jsou, a zároveň dosahují takových kvalit, že je musí člověk doporučovat a šířit, bez ohledu na (nebo možná "i pro") jejich specifitu. Já jsem zatím došel k biblickému číslu čtyřicet, a rozhodl se svůj seznam vyvěsit veřejně. Cílem takového seznamu není, aby byl za každou cenu objektivní, ani aby rozpitval dílo do mrtě, ani aby zanechal stejný umělecký dojem jako knihy v něm obsažené. Má pouze doporučit, inspirovat a dát pár tipů těm, co hledají nějaké to "čtivo." Nuže tedy, já doporučuji:
Michael Kolařík
Petřík píše úkol
Tento text jsem napsal jako nácvik psaní uměleckého textu. Tréning je důležitý. Při psané jsem si měřil čas a jako limit si dal 60 min.
Michael Kolařík
Film
Muž v šestikolém transportéru projížděl mezi starými zdmi pokrytými nazelenalou vegetací. Náhle všechny kontrolky a obrazovky zablikaly, zhasly a vozidlo se zastavilo. Jen s obtížemi otevřel dveře a prohlédl si vozidlo zvenčí. Za pomoci klacku nadzvedl kapotu a prohlédl si motor. No super. Zůstal v džungli plné nebezpečných mutantů bez vozidla. Musí se dostat na základnu pěšky, a má jen osmirannou pistoli, tříhlavňovou protopušku, dva fotonové granáty a čtyři plechovky s plynem. Upravil si plynovou masku a odhodlaně vykročil.
Michael Kolařík
On
Za mnoho a mnoho let, / Až svět vstoupí do další fáze /Sestoupí On k panně do pokoje /A z oné moci vzejde muž /Jenž rozpoutá válku nejposlednější /V níž shoří vše, co není Cílem. Text [49;23-29]
Michael Kolařík
Haiku
Několik mých haiku (tříverší, typických pro japonskou poesii). Milovníci této poezie nechť mi prominou jejich západnost, odpůrci jejich východnost. V ostatním nechť mluví samy za sebe:
Michael Kolařík
Místa, kde je mi dobře
Tento text byl psán jako školní práce, a je to na něm asi znát. Přestose mi líbí natolik, že jsem se rozhodl poctít ho zveřejněním. A myslím, že by se mohl líbit i jiným.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 30
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 500x