Já si to někdy dočtu. Na chmel jsem jezdil od konce 70. let až do let devadesátých, kdy už jsme si to v oblíbené vesnici organizovali sami. Koukám, že se nic nezměnilo. Lepší je pole, na česačce jsem dělal na začátku, ale nedělalo mi dobře stálé ohýbání a fakt, že blbě do vozejků vybraný štok dokázal vyvléci celou vlečku, což se pak ze země blbě zavěšuje. Na poli jste svými pány, i když nevíte, co se děje, když půl hodiny nepřijede žádný traktor. Blbý je start ráno za tmy, kdy se musí podle kapacity česačky rychle naházet tři až pět vleček, ale pak už to jde. Jasný signálem ke zrychlení je, když jedete řádkem a strháváte a pod chmelnicí stojí za sebou dva další traktory s prázdnými vlečkami. To prostě nesmí nastat. Jinak paráda a kdybych fyzicky stačil, ještě bych si to rád zkusil. A přestože jsme skoro vždycky frflali, peníze nebyly k zahození.